Kilčo sem, kilčo tam

Hubnu.

Teď už s radostí můžu říct, že hubnu. Před několika měsíci jsem psala článek o tom, jak jsem začala s bráchou chodit do posilovny. Stále to platí až na to, že on už se mnou nechodí, ovšem jeho přítelkyně jo. Ve dvou se to přece jen lépe táhne. 

Ze začátku (a to asi můžou říct všichni, co s tím někdy začínali) to bylo vážně těžký. Začít s tím něco dělat. Ale vše se odehrává jen v hlavě. Musí se chtít. A my chtěli. (Ikdyž po pravdě nevím přoč ona - má asi tak 10kg i s postelí) :D 
Samozřejmě pokud se chce shodit nějaké to kilčo, chce to změnit i stravu. A ačkoliv jsem doteď nesnášela tělocvik a vše tomu podobné, jídlo naopak miluji a to byl pro mě boj větší. Změna jídelníčku. 

Ale dá se to. Začněte kompromisy. Já si neuměla představit, že budu vařit jídlo pro mě, pro dceru i pro přítele. A ejhle. On si toho ani nevšiml. Jsme zatím na začátku, nemůžu se zatím vzdát úplně všeho, co jsem dosud jedla nebo měla ráda. Musím pomalu. Ale jde to.

Začala jsem snídaněmi. V rubrice "milovaná kuchyně" najdete i pár typů co si ráno dopřát. A jedu dál. Ještě jsem se teda nenaučila svačit - nějak mi to odpoledne prostě nejde. Ale nic nevzdávám. Mám dole 7kg (ačkoliv to zatím není moc vidět). 
Rozhodně se cejtim líp a nemám už noční můry z toho mrknout se do zrcadla. 

Když člověk vidí změnu, nakopne ho to ještě víc. Tak my se nakopáváme a jdem cvičit. Nebojte se, všechno jde, jen se musí CHTÍT.